Co se 1. června rozhodne
Na valné hromadě 1. června 2026 bude představenstvo ČEZ pod vedením Daniela Beneše obhajovat návrh, který je politicky připravován od roku 2022. Jádro plánu je jednoduché: vyčlenit zákaznický segment do nové dceřiné společnosti DSZS, do které se převedou ČEZ Prodej, ČEZ Distribuce, GasNet, ČEZ ESCO, trading a Telco Pro Services. Tedy zhruba 40 % EBITDA celé skupiny a polovina investic. Mateřský ČEZ si ponechá výrobní část – jadernou, uhelnou a plynovou.
Dokončení převodu aktiv je plánováno na konec Q1 2027. ČEZ si v DSZS ponechá minimálně 51 %, zbylých až 49 % nabídne investorům. Beneš odhaduje výtěžek na 150 miliard korun a více.
Proč zrovna takhle a proč zrovna teď
Stát drží 69,8 % ČEZ a chtěl by mít 100 %. Klasický squeeze-out – tedy přímý výkup zbývajících 30 % minoritních akcionářů – by ho ovšem stál odhadem 200 až 250 miliard korun podle aktuální tržní ceny a obvyklé prémie. To je suma, kterou si státní rozpočet v současné fiskální situaci dovolit nemůže. Proto vznikl alternativní mechanismus, který je z účetního hlediska kreativnější.
Klíčovým enablerem celého procesu je Lex ČEZ II – novela zákona o přeměnách obchodních společností, schválená v letech 2023–2025. Ta umožnila novou formu transakce nazvanou rozdělení s nerovnoměrným výměnným poměrem akcií, k jejímuž schválení stačí 75 % hlasů přítomných akcionářů místo dosud požadovaných 90 % všech akcionářů pro klasické vytěsnění. Tato úprava byla od počátku kritizována právníky – Petr Bezouška, bývalý člen Legislativní rady vlády, byl za její kritiku z LRV odvolán – jako rozporná s ústavně vydiskutovanou hranicí 90 % i se směrnicí EU z roku 2004.
Mechanismus funguje takto: minoritní akcionáři ČEZ při rozdělení nedostanou rovnoměrný podíl v obou nově vzniklých entitách. Místo toho dostanou akcie pouze v DSZS, zatímco výrobní část zůstane plně v rukou státu. Stát tak získá 100% kontrolu nad strategickými aktivy – jaderkami, uhlím, plynem – aniž by musel zaplatit za jejich tržní ocenění. Minoritní akcionáři dostanou „náhradu“ v podobě podílu na firmě, jejíž hodnotu si může majoritní akcionář do značné míry sám určit prostřednictvím transferových cen, dluhové struktury převedené do DSZS a načasování prodeje 49% podílu.
Tento poslední bod – kdo a jak nastaví ocenění DSZS před prodejem investorům – bude pravděpodobně hlavním bojištěm následujících měsíců.
Cash flow celé operace
Z hlediska finančních toků je celá konstrukce elegantní. Prodej 49 % DSZS přinese 130–150 mld. Kč na úrovni mateřského ČEZ. Tyto prostředky pak mohou být použity na buyback minoritních akcionářů ČEZ – tedy na de facto zaplacení samotnou firmou, nikoli ze státního rozpočtu.
Programové prohlášení Babišovy vlády z ledna 2026 přitom explicitně počítá s tím, že zestátnění výrobní části bude financováno z prostředků skupiny ČEZ. Stát tedy získá strategická aktiva v plné kontrole, zaplatí to akcionáři ČEZ – včetně státu samotného – ze zdrojů firmy, a zbylí minoritní akcionáři se buď podřídí výměnným poměrem v DSZS, nebo budou muset hledat právní cestu obrany.
Dopady na trh a sektor
Pro pražskou burzu je rozdělení ČEZ existenčním tématem. ČEZ je dlouhodobě největším titulem BCPP a jeho případné stažení by burzu zásadně poškodilo. Otázkou je, zda DSZS získá novou samostatnou kotaci, nebo zda se 49% podíl prodá strategickému investorovi mimo burzu.
Pro distribuci a obchod krátkodobě nedojde k zásadní změně. ČEZ Prodej bude fungovat dál standardně, distribuce ČEZ Distribuce a GasNet nezmění své regulační rámce. Změna přijde s nástupem nových investorů do DSZS. Pokud bude prodej proveden formou IPO, struktura vlastníků bude rozprostřená a chování firmy by mělo zůstat tržně racionální. Pokud strategickému investorovi, nový vlastník přinese vlastní KPI a strategii. To může v horizontu 2027–2028 znamenat agresivnější cenovou politiku ČEZ Prodej, případně ústup z některých segmentů.
Pro nezávislé dodavatele a alternativní obchodníky je situace ambivalentní. Oslabení dosavadní jednotné struktury ČEZ může otevřít prostor pro získání klientů – noví majitelé DSZS budou tlačit na rentabilitu, což může znamenat zpřísnění podmínek u méně ziskových zákaznických segmentů. Na druhé straně rekapitalizovaný a samostatně řízený zákaznický segment může být agresivnějším konkurentem než dnešní ČEZ Prodej v rámci velké pomalé skupiny.
Pro výrobní stranu je situace zcela odlišná. Plně státní výrobní ČEZ bude moci být řízen primárně podle politických priorit, nikoli akcionářské hodnoty. To bude důležité zejména pro investiční rozhodnutí o dalších jaderných blocích, životnosti uhelných zdrojů a rozvoji nových plynových kapacit. Politická kontrola výroby zároveň znamená větší riziko cenové intervence – v případě další energetické krize bude stát mít volnější ruce ke stanovení cen pro koncové zákazníky či ke zdanění výrobních zisků.
Rizika, která mohou plán zastavit
Ústavní stížnost – minoritní akcionáři v čele s Michalem Šnobrem připravují právní obranu. Hranice 75 % místo 90 % je v EU ojedinělá a Ústavní soud již dříve potvrdil 90 % jako spravedlivou hranici pro vytěsnění.
Evropská žaloba – směrnice EU z roku 2004 vyžaduje minimálně 90% souhlas pro vytěsnění. Lex ČEZ II tuto směrnici fakticky obchází kreativní právní konstrukcí. Případná žaloba u Soudního dvora EU by mohla trvat roky a vytvořit právní nejistotu.
Politická změna – současný harmonogram počítá s realizací do Q1 2027. Pokud by se politická konstelace změnila, nová vláda by mohla proces zpomalit nebo upravit.
Závěr: Pragmatismus vs. právní stát
Restrukturalizace ČEZ je z čistě finančního hlediska elegantní řešení. Stát získá to, co chce – plnou kontrolu nad strategickou výrobou – aniž by zaplatil tržní cenu. Minoritní akcionáři dostanou „náhradu“ v podobě podílu na DSZS, jehož hodnota je do značné míry v rukou většinového akcionáře. Celá operace se sama zaplatí z prodeje menšinového podílu DSZS investorům.
Cena, kterou za to platíme jako trh, je důvěra v právní stát a ochranu menšinových vlastníků. Mechanismus, který se zde testuje, vytváří precedens. Pokud projde Lex ČEZ II ústavními i evropskými testy, otevírá se cesta k podobným restrukturalizacím všude tam, kde majoritní akcionář nemá chuť platit férovou tržní cenu za vytěsnění minorit.
Tady se přímo váže druhý aktuální fenomén energetického trhu – záporné ceny elektřiny. Restrukturovaný ČEZ se zcela jinou strukturou výroby a obchodu vstoupí do prostředí, kde se pravidla trhu mění rychleji než kdykoli předtím.